Recenze

Teď ke konci zcela mimořádně hraje mé skladby paní Sejáková, naprosto jedinečná pianistka. ... Jak ona hrála toho Ligetiho, to je prostě zázrak. Jako by to hrály tři klavíry! ... slyšíš od ní skladbu úplně banálně známou a ona má úplně jiný pohled! U tak jednoduché věci, jako je Mozartova sonáta! To je fakt, že rozumí struktuře kompozice, nebo to nějak cítí, já nevím, jak je to možné. Luboš Sluka, Harmonie 10/2018

Barbora K. Sejáková, nejen dle mého názoru, patří ke špičce klavíristek světové úrovně. ... Tato mladá dáma má krom technické dokonalosti ve své hře náboj a magii srovnatelnou s hudebním charismatem Marthy Argerich či Svjatoslava Richtěra. Pravoslav Kohout, Harmonie 2017 https://www.casopisharmonie.cz/kritiky/trio-bergerettes-a-orbis-trio-dve-podoby-komorni-dokonalosti.html

Her interpretation of the difficult Martinu Sonata was a triumph of concentration, in terms of the ebb and flow of the music, the building of climaxes, the multi layering of textures and an instinctive feeling for fantasy. Under her skilled fingers this three movement work seemed orchestral in concept, very much along the same lines as the Fantaisies symphoniques, the Frescoes and the Parables. ... By the end of this intelligently planned recital we had experienced five strong compositions played thrillingly from memory. I was simply overcome with admiration for the artistry and impeccable technique of a pianist who surely deserves wider recognition in the world. Patrick Lambert, Dvorak Society Newsletter, 1/2017

I tentokrát jsme byli udiveni, jak Sejáková technicky dokonale, zaujatě a přesvědčivě rozvinula mocnou expresi vedle jemných nuancí, což kongeniálně ladilo s evidentním autobiografismem a zároveň nadčasovým poselstvím díla. (O Slavického Sonátě Zamyšlení nad životem) B. Sejákové náleží jedno z předních míst v interpretaci novodobé české klavírní tvorby. Julius Hůlek, Hudební rozhledy 12/2016

Skvělou interpretkou večera Umělecké besedy byla mimořádně disponovaná pianistka Barbora Krištofová-Sejáková. Její zasvěcený vztah k soudobé hudbě je známý, tentokrát si však počínala způsobem, který nelze označit jinak nežli strhující. Již dlouho jsem neslyšel tak pronikavý interpretační výkon v technicky a obsahově náročných sonátách Luboše Fišera, Luboše Sluky a Klementa Slavického, hraných navíc zpaměti. Zdeněk Šesták, Hudební rozhledy 02/2013

Rezence koncertu ČSKH 15.10.2016

Recenze koncertu Svatovavřinecké koncertní sezóny 13.10.2016

Recenze koncertu UB 2.2.2016

Recenze koncertu Umělecké besedy 2/2015

Recenze Pražské Jaro 2013 - anglicky